Prodejna otevřena

Tajemství výroby tabáků

Tabák do vodní dýmky, někde také nazývaný shisha nebo muʽassel je speciální druh tabákového produktu. Narozdíl od klasického tabáku se totiž jedná o mix s melasou. O rozdělení těchto tabáků jsme více psali zde. Přesné postupy a poměry při tvorbě tabáku si většina společností bedlivě střeží. Můžeme vám tedy přiblížit pouze obecný postup výroby.

Základním stavebním kamenem tabáku do vodních dýmek je tabákový list. Listí tabákovníku obsahuje alkaloid nikotin, který v lidském těle působí na receptory nervové soustavy a tím způsobuje ony příjemné stavy uvolnění. Nikotin je látka, která kromě svých pozitivních účinků na stimulaci mozku má i své stinné stránky. Tabákových odrůd existuje mnoho, ale pro tabáky do vodních dýmek se nejvíc používají Virginia, Burley a Oriental. 

 Kancelář Hlínky 06-21-13

V první fázi se natrhané listy suší, ale už zde se postupy liší. Listy se suší buď ohněm, nebo vzduchem. Technika flue-cured, používaná především u odrůdy Virginia, probíhá tak, že jsou listy zavěšené ve stodolách, kde proudí teplý vzduch. Narozdíl od techniky sušení nad ohněm je zde eliminován kontakt tabáku s kouřem. Sušení vzduchem využívá přirozeně teplého klimatu a proudění vzduchu a není tak intenzivní jako sušení za použití ohně. Proto v listu zůstane víc nikotinu a zachová si také výrazně sladkou chuť. Sušení vzduchem se hojně používá například u odrůdy burley.

 

Po sušení nastává u některých tabáků ještě fáze procesů, které snižují množství nikotinu, ať už jde o promývání nebo vaření tabáku a fermentace. Tyto postupy výrazně ovlivňují výslednou chuť tabáku. Tabák je nutné nakrájet na vhodnou velikost a zbavit ho žilek v listech. Někteří výrobci pak míchají dohromady různé druhy tabákových listů s různým zpracováním a nechávají je společně zrát. V těchto procesech je první velké tajemství, které má každý výrobce trochu jiné. I proto je dobré zkoušet různé druhy, protože nelze usuzovat jen ze základu tabákové směsi na chuť celého tabáku. Tabák jehož základ je burley nemusí být nutně silný a plný nikotinu a naopak i tabáky z virginie vám mohou způsobit pořádný buzz efekt.

 

Druhou složkou tabáku do vodní dýmky je sirup, který tabák spojuje a pomáhá při procesu jeho zahřívání tím, že snižuje teplotu varu celé směsi, takže se tabák zahřívá, ale nehoří. Tento způsob zpracování je v podstatě “novinkou” v dlouhé historii vodních dýmek a začal se objevovat až v 90. letech 20. století. Předtím se kouřil obyčejný tabák, který se navlhčil vodou. Jako první se pro “měkčení” používal med a některé značky ho používají dodnes. Jeho nevýhodou je ovšem výrazné aroma a poměrně nízká teplota varu, navíc kvůli vysoké hustotě způsobuje zanášení dýmky. Výrazně lepší se ukázalo použití melasy, což je zbytkový materiál po vykrystalizování cukrové třtiny. Mimoto je možné využití tzv. invertovaného cukrového sirupu, který vzniká přeměnou sacharózy na směs glukózy a fruktózy.

 

Po smíchání tabáku a některé výše zmíněné látky se do směsi přidává ještě glycerin. Glycerin je mírně nasládlá, bezbarvá látka, která se používá v potravinářském průmyslu jako zvlhčovadlo. Do tabáku se přidává kvůli nízké teplotě výparu. Právě díky glycerinu vznikají ona oblaka dýmu, které zahalují celé session.

 

Poslední nezbytnou složkou jsou aromata, čili složky, které dodávají tabáku chuť. Aromata mohou být přírodní nebo umělá a společně s chutí tabáku, sirupu a glycerinu tvoří příchuť. Proces dochucování je druhé a největší tajemství výsledného produktu, který si výrobci bedlivě střeží.

 

Do tabáku lze mimo tyto přidat i další složky, jako je třeba barvivo nebo tekutý nikotin, ty ale nejsou zásadní. Výroba tabáku se může na první pohled zdát jako hračka. Nicméně osvědčené značky mají za sebou dlouhou cestu zkoušení různých receptur, ze kterých vznikají legendární příchutě. Není proto divu, že si tajemství svých tabáků nechávají pro sebe.